Doprava již značně zhoustla.Stojíme na sjezdu čehosi, co Srbové nazývají dálnice a nechávají si za její použití náležitě zaplatit. Ve dvou pruzích vozovky tu popojíždí 4 řady aut. Z vozovky je třeba vytěžit maximum a tak je beze zbytku využit odstavný pruh i travnatý pás vedle. Spousta řidičů opouští i se svými miláčky vozovku a přes kukuřičné pole míří do vesnice. Asi tuto zkratku využívají častěji, neboť šířka vyjetých kolejí je značná.
Co dodat? Jsme na Balkáně. Policista na křižovatce na okraji Bělehradu vykonává ranní rozcvičku a všichni řidiči si jezdí jak chtějí. Bělehrad, kdysi velmi moderní metropole a hlavní město Jugoslávie, nás vítá svým každodenním smogem.
Dopravní chaos dostupuje vrcholu na jediném silničním mostu přes mocný Dunaj. Všichni se snaží dostat se z jedné strany města na druhou. Realita je taková,že v sedm ráno všechna auta na tomto mostě popojíždějí či spíše stojí. Dálnice centrem města má naprostou absenci směrových cedulí a tak jedeme odhadem. Kupodivu narazíme na správnou odbočku a po chvíli zastavujeme na naší první zastávce.