Je sobota ráno. Všichni slušní lidé spí a vzorná mládež se vrací za světla z páteční diskotéky domů do peřin. Všichni chtějí jen to jediné – spát a spát. Se mnou je to úplně stejné. Oči protestují, ale musí se rozlepit a vstát. Naši skupinu tří aut čeká 12 hodin jízdy do italského Livorna, kde se nalodíme na trajekt a po nočním přejezdu vyjedeme na přístavní molo ostrova Sardinie.
Zvolená trasa na navigaci nás vede přes Rozvadov, Mnichov, Insbruck, Brennerský průsmyk, Modenu, Pisu a končí někde ve změti hal a doků přístavu Livorno. Cesta po dálnicích je příjemná a pohodlná. Z útlumu mě vyrušuje Brennerský průsmyk, který projíždíme. Tedy řeknu vám, že je úchvatné pozorovat, jak se dálnice vine jako had přilepená tu k jednomu kopci a tu ke druhému. Rakušané jsou mistry ve stavbách dálnic přes hory jako jsou Alpy. I přes skutečnost, že se prý Švýcarům nevyrovnají ani náznakem, zaslouží toto dílo uznání a pochvalu. Už mi ani tak moc nevadí 8 EUR za průjezd tímto nádherným místem, kde se snoubí dopravní architektura a okolní krajina. Ale zpět na cestu. Kilometrů zbývá ještě mnoho a trajekt nepočká. Bez nehody míjíme ceduli Livorno a dobrodružství může začít.