Ostrov Réunion patří mezi perly v Indickém oceánu a to hned z několika důvodů. Celému ostrovu dominují 2 barvy a to zelená a modrá. Zelená je zelenější než jinde díky všudypřítomné vodě a ta je zase modřejší díky zeleni.
Je krátce po sedmé ráno a kroutím volantem malého Renaultu Clio jako vzteklý. Silnice je klikatá jako had. Na levé straně koukám na sráz do řeky a vpravo se tyčí stěna skály někam do oblak. Před přídí auta mám vodní stěnu. „Co to proboha je?“ V hlavě ti to vaří. Najednou slyším rachot a už jsem v tom aniž bych mohl domyslet co se to děje. Stěrače nestíhajía a nic nevidím. „Ještě by to chtělo auto v protisměru a mám po ptákách“ Noha sama dupe na brzdu a tanec začíná. Clio dostává v tý spoustě vody smyk a končím v protisměru těsně u svodidel. „Ručičky, klídek! Přestaňte se třást jako osika!“ Odstavuji auto a jdu se kouknout čím jsem to vlastně prolítnul.
Koukám, koukám a stejně vidím jen vodní stěnu, která hrozně r achotí. Z nedohledné výšky se řítí přímo na silnici vodopád. No to je dobrý! Že by sem dali alespoň značku na nějaké nebezpečí?! To je ani nenapadne.