Překonáváme pomyslnou hranici mezi vodami Sardinie a Korsiky. Naše plachetnice klouzá po mořské hladině pod plnými plachtami. Ještě nám zbývají poslední 3 námořní míle plavby a budeme na Lavezzi.
Příď naší plachetnice prořezává mírné vlnky okolo jižního cípu hlavního ostrova. Lavezzi je považováno za nejjižnější cíp Korsiky a za součást perly Středomoří, kterou Korsika bezesporu je. Na kamenném útesu nad temně modrou hlubinou nás vítá maják, který zde stojí snad od nepaměti nebo možná od velkého námořního neštěstí v roce 1855. Vody okolo hlavního ostrova jsou velmi zrádné a svědčí o tom dva hřbitovy a památník na sousedním ostrůvku obětem této dodnes největší námořní katastrofy ve Středomoří.
Plachty jsou zkasány a pomalu se přibližujeme do hlavní zátoky největšího ostrova. Na hlavním kotvišti v malébné zátoce jsou již další čtyři plachetnice. Kapitán najíždí tak opatrně na místo kotvení,až se nám přímo před přídí připletl malý člun s německou rodinkou. Pan „helmut“ kouká nervózně po naší lodi a snad přemýšlí,jak to s dětmi doplave na pláž,až jej převálcujeme. Škoda, nepodařilo se a další potopení lodě se nekoná… Vzápětí vyhazujeme kotvu a po chvíli se již loď otáčí dle foukání příjemného větříku jako ostatní lodě.