Garmond studio
REPORTÁŽE Z CEST
Jak se šlape po Slovensku
Je velmi časné jaro a moje první cestovatelské kilometry po Slovensku vedou z Popradu podtatranskou magistrálou. Okolo mě je uloženo na skládkách obrovské množství dřeva jako pozůstatek jednoho večera, kdy se nad Tatrami zablýskalo a prohnal se jimi orkán. Přijíždím k obci Podbanské a okolní les mi již začíná naznačovat, že vypadá jinak než jsem byl dříve zvyklý jej v těchto místech vidět. Po dalších pár kilometrech, kdy bych měl vidět pouze stromy, vidím najednou štít Kriváně. Ty stromy jaksi kompletně zmizely. Okolo mě jsou jen holé stráně a odřezané pařezy. Ze Štrbského plesa je vidět dolů na stavbu nové dálnice Bratislava – Košice a na východě na Starý Smokovec. Z dob dřívějších si zde pamatuji lesy a zase lesy. Cestou po silnici nebylo vidět ani na ozdravovny, kterých je v Tatrách bezpočet. A dnes? Jsou vidět všechny a dokonce je vidět ze Starého Smokovce až do Popradu. Dříve naprosto nemyslitelná věc. Čekal jsem, že Tatry budou po té vichřici trochu jiné, ale toto mě opravdu překvapilo.
Opouštím depresivní místo a uháním vstříc Slovenskému ráji. Nemám pevný plán co a kdy navštívím, jen takové představy. Odbočuji z hlavní silnice na obec Mlynky a výprava může začít. Obec Mlynky je známá milovníkům zimních sportů jako jedno z míst, kde je v zimě provozováno slušné lyžařské středisko. Pro pěší turisty je to jedno ze vstupních míst do Slovenského ráje a navíc je zde jeden z nádherných vodopádů kpt. Nálepky v Zejmarské kotlině. Ráno si nadšeně obouvám pořádné boty a vyrážím. „Tedy myslel jsem si, že jsou pořádné“. Cedule mi nabízí dvě cesty a jelikož jsem tvor lenivý, vybírám si o poznání kratší trasu. Zejmarská kotlina začíná hned za obcí a k vodopádu je to asi kilometr. To mi připadá jako příjemná varianta procházky.